Příběh

Intr

Byl můj první den na škole, měl jsem štěstí že mě sem vzali. Vytáhl jsem ze své tašky učebnice co jsem si nakoupil a všechno to naházel k sobě na stůl. Ok. Takže třeba budu mít spolubydlícího. Byl bych za to rád. Aspoň bych nechodil sám do školy. Opřel jsem o zeď kytaru na kterou jsem moc nehrál už jen z toho důvodu že jsem rád zpíval. Vzal jsem asi tisíc papíru a všechny je dal do polic co jsem si zabral pro sebe. Kdyby někdo přišel tak se uskromním. Ale takhle jsem se tady mohl roztahovat jak jsem chtěl. Takže jsem si nakonec vybalil a uvelebil se na posteli u okna. Už jsem byl zapsaný do volejbalového klubu takže mám o zábavu postaráno alespoň dočasně.

Intr- Náměstí

Před chvílí jsem se přistěhovala, takže jsem si teď vybalila věci do skříní a všude možně a pak se vydala ven. Chtěla jsem se aspoň vyvenčit než od zítra budu muset do školy. Aspoň chvíli klid než mi to utrpení začne, ale třeba to nebude až tak strašné, no byla bych ráda kdyby ne. Nechtěla jsem aby jsem sem šla a zjistila jaká tu bude nuda.

Šla jsem po cestě a rozhlížela se, proč jsem se vlastně rozhodla zůstat tady? Vždyť Shangaj byl i hezčí.

Intr

První den. A já už se stihl ztratit, vysypat kufr uprostřed chodby a srazit se s budoucím spolužákem ve dveřích. To to suprově začíná. Aspoň, že jsou tu ti lidé trochu normální a není to jako na střední, kde se za podobné věci dostávalo do nosu. Zlatá univerzita. 
Chvíli jsem zamateně hledal pokoj, kam bych měl správně patřit, než jsem jej objevil. Dveře byly pootevřené, ale žádné hlasy ani hudbu jsem neslyšel. Proto jsem zaklepal a s veselým obličejem vkročil dovnitř. 
„Zdravííím!“ pronesl jsem vesele na svého nového spolubydlícího, který byl očividně z mé přítomnosti opravdu nadšený. Vypadalo to, že už si ve všem udělal pořádek a ani bych se mu nedivil, kdyby to nechtěl měnit. 
„Jsem Park MinJae! Těší mě!“ vřele jsem se na něj usmál a natáhl k němu ruku, abych tu jeho mohl řádně stisknout a potřást si s ní. 
Tenhle kluk bude muset mít svatou trpělivost, aby nedostal záchvat a nezabil mě hned při první příležitosti. Ovšem, já na první pohled vypadám vcelku neškodně, ne? 

Intr

Otevřeli se dveře se zaklepáním a já zvedl hlavu od papírů které jsem držel v ruce. 

Zvedl jsems e a stiskl tomu klukovi nadšeně ruku. "Ahoj." Řekl jsem nadšeně. "Yoongi Saenhyung. Těší mě." Usmál jsem se. Super, budu mít s kým jít první den do školy. "Uvolním ti jednu skříňku abys měl kam si dát věci." Řekl jsem a položil svou kytaru na postel a naskládal si k posteli na zem knihy takže jsem mu uvolnil jednu skříňku. Pak jsem zavřel dveře aby nám sem někdo nečuměl. Odhrnul jsem si vlasy z očí a usadil se zpět na svou postel. Sledoval jsem ho. Bavilo mě pozorovat lidi. A hlavně jsem měl vážně ohromnou radost z toho že mám spolubydlícího.

Intr

Stiskl jsem mu ruku a kývl na to, že mě taky těší, že ho poznávám. Bylo milé, jak byl stejně nadšený jako já. Tohle by mohlo být fajn, no ne? 
„Díky, bude te mi to hodit,“ poděkoval jsem mu s úsměvem a vrhl se do vybalování se stejným množstvím energie, jako jsem sem přišel. 
Věci jsem si naskládal postupně do skříňky a usmál se nad tím, jak v kufru najednou bylo místo na jiné věci a všechno hned vypadalo o něco urovnaněji. 
„V jaký třídě seš?“ zeptal jsem se jen tak mimochodem, bez zbytečných formalit, prostě tak, jak jsem zvyklý. Spisovná mluva mi nic neříkala. Maximálně tak na hodinách, kde se to opravdu hodí, jelikož podle zvěstů, jsou místní učitelky fakt zasedlice a já bych nerad skončil se špatnou známkou kvůli tomu, že jsem prostě idiot. 

Intr

Odložil jsem mobil do kterého jsem koukal abych se na něj mohl podívat. "Jsem ve tříde H1A" odvětil jsem a kytaru znovu opřel o zeď.  Postavil jsem a stáhl si svetr víc dolů. Skenoval jsem Jaeho pohledem.  Byl překvapivě krásný a to já dokázal posoudit zda je člověk pěkný nebo ne.

"V jaké třídě jsi ty?" Oplatil jsem mu otázku a došel až k němu. Byl vyšší jak já ale to mu jaksi dodávalo na dominanci a kráse. Usmál jsem se na něj. Koukl jsem kolik měl věcí, zaujal mě podobně velký štos papírů jako jsem si přitáhl já. "Ty kreslíš? Nebo skládáš?" Řekl jsem okamžitě zaujatě a koukl se na něj s radostí v očích. Vypadá to že budu mít kamaráda.

Intr

Taxíky v Koreji jsou absolutní zlo... Ten taxikář mi anglicky nerozuměl dokud jsem mu to neukázal na mapě, nakonec mě tedy i se zavazadly vzal k intru a já konečně oddechl. Fajn, nebylo mi po cestě zle, spíš jsem se bál toho jak mu zaplatím, no, nakonec si libry vzal ale reptal si pro sebe nějaké nadávky, pravděpodobně vůči mé osobě.
Tak jsem tedy konečně vešel do tiché budovy a začal hledat svůj pokoj, už vidím jak se ztratím a nebo něco rozbiju.... Bylo by to pravděpodobný.

Intr

Seděl jsem u stolu na intru.mým úkolem bylo žáky co neví kam a co ubytovat. Já už byl ubytovaný na pokoji pro učitele. Takže teď jsem jen měl odvádět studenty. Opřel jsem se o židli a pohled upřel na studenty co kolem mě chodili. Někteří byli po dvojicích. Někteří ne. Pak se tu ovšem objevil jeden zahraniční student. Vypadal dost zmateně když na něj někdo promluvil, koukal dost divně. Došel jsme k němu a usmál se na něj. "Ahoj, potřebuješ pomoct?" Zeptal jsem se ho. Mluvil jsem anglicky.

Intr

"U-Uhm... Dobrý den..." Zamumlal jsem rozpačitě. "Já jsem Benny a-... Tak nějak nemůžu najít svůj pokoj..." Podal jsem tomu týpkovi ruku. Trošku jsem se bál toho že si na mě učitelé hned zasednou a tak jsem se snažil chovat slušně abych presentoval svou vlast. "Tak... Nevíte kde bych ho měl hledat?"

Intr

Ten kluk byl vážně zmatený a já se pousmál. "Jasně chápu. Já jsem JinWoo Kim, učím tu nově literaturu. Počkej chvilku, kouknu se kde jsi na pokoji." Řekl jsem a vytáhl papír se jmény. Projížděl jsem ho a nakonec se na něj usmál. "Jsi kousek od učitelských pokojů takže kdybys něco potřeboval tak tam za mnou můžeš kdykoliv přijít. Je to pokoj číslo 6. Pojď. Odvedu tě tam." Řekl jsem a usmál se na něj znovu. A tak jsme ho vedl chodbami až k jeho pokoji. "Tady to je." Řekl jsem.